Jak sám Siegfried Weiss v úvodu poznamenává, knížka není životopisem Rudolfa Kauschky ani se nezabývá výslovně jeho sportovními úspěchy. Autor se jen snažil pochopit Kauschku jako člověka prostřednictvím jeho básní a vlastních slov. Kauschkova lyrika je obrazem jeho nejniternějších stavů, je to vlastně jeho třináctá komnata. Ukazuje dvě tváře jeho bytosti, kde je na jedné straně výkonný až dravý sportovec, na druhé pak citlivý básník, jehož srdce překypuje něhou a nadšením pro krásy přírody.

V knize se prolínají jednotlivé etapy Kauschkova života s autorovými zážitky a vzpomínkami na výlety a lezení v Jizerských horách, Ještědském hřbetu a Ralské pahorkatině. Autor čtenáře občas zavede i do Alp, kde Kauschka sloužil během první světové války a kde také žil po nuceném odchodu z Československa po druhé světové válce. Text je samozřejmě doplněn řadou autorových skvělých fotografií krajiny, skal, ale i detailů zachycujících neopakovatelnou krásu a tajemnost přírody našich hor i vzdálených Alp.