Jizersko-ještědský horský spolek v těchto dnech vydává dva reprinty historických map. Jedná se o Speciální Matouschkovu mapu Polomených hor z roku 1932 a Wünscheho mapu Saskočeského Švýcarska z roku 1906. Obě mapy budou pokřtěny v dobotu 25. listopadu 2017 ve 14.00 hodin na Prezidentské chatě v Jizerských horách.
Speciální Matouschkova mapa Polomených hor z roku 1932
„Jizersko-ještědský horský spolek v Liberci pokračuje touto mapou ve vydávání obdivuhodného kartografického díla Josefa Matouschka. Po předchozí Speciální mapě Ještědských a Jizerských hor z roku 1927 (2000, 2005, 2012) a vlastně poprvé vydané Nové speciální mapě Ještědských a Jizerských hor 1938 (2015), přistoupil nyní JJHS i k vydání reprintu mapy posledního rozlehlého území, kterému Josef Matouschek věnoval pozornost, a sice Polomeným horám. Mapu tohoto území v měřítku 1 : 40 000 vydal poprvé v roce 1932 tehdejší Německý horský spolek pro Ještědské a Jizerské hory pro své členy pod názvem Special-Karte vom Daubaer Bergland. Zeměpisný název Polomené hory není mezi turistickou veřejností příliš známý, přestože se údajně vyskytuje již v archivních dokladech z roku 1515. Do odborného povědomí jej nově zavedl v roce 1895 geolog Čestmír Zahálka. V německé mapové literatuře byl pro toto území nejčastěji používán název Daubaer Bergland, česky tedy Dubská pahorkatina, nazvaná podle města Dubá (Dauba). Starší německé turistické průvodce občas používaly i jméno Dubské Švýcarsko (Daubaer Schweiz), které mělo připomenout podobu tohoto atraktivního území s nedalekým Českosaským (resp. v Německu Saskočeským) Švýcarskem. Podle současného platného geografického členění Čech jsou Polomené hory začleněny jako okrsek do podcelku Dokeská pahorkatina a s ním do celku zvaného Ralská pahorkatina. Nejvyšší místem Polomených hor je Vlhošť (614 m n. m.). Jedná se o členité pískovcové území s četnými výstupy vyvřelých hornin, začleněné dnes z převážné části do chráněné krajinné oblasti Kokořínsko – Máchův kraj.“
Text o mapě a jejím tvůrci, z něhož je část uvedena výše, se nachází na zadní straně mapy a napsal jej Miloslav Nevrlý, německo-český slovníček místních názvů vytvořil Marek Řeháček. Obojí je doplněno reprodukcemi ilustrací Karla Vika, Oskara Schmidta a Oty Beneše. Vydání této mapy podpořil státní podnik Lesy České republiky.
Wünscheho mapa Saskočeského Švýcarska z roku 1906
„Mapa v měřítku 1 : 26 000, jež vyšla v Drážďanech v roce 1906 pod názvem Plan durch die Sächsisch-Böhmische Schweiz von Schandau nach Osten und Südosten, zobrazuje svou polovinou romantickou krajinu Českého Švýcarska. Proto tento reprint jistě potěší také českou laickou i odbornou veřejnost. Originálů mapy, vyhotovené metodou litografie, se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo. Skály jsou na mapě znázorněny tzv. areálovou metodou, kdy plochy skalních útvarů vyplňuje hnědý rastr a terén je vnímán plasticky. Bylo tak možno zachytit základní kostru krajiny s roklemi, oddělujícími jednotlivé skalní masivy. Autor mapy Ernst Wünsche byl s krajinou po obou stranách hranice dobře obeznámen – působil jako lesník ve Schmilce, malé osadě ležící při Labi jen dva kilometry na sever od Hřenska. V oblasti Saského Švýcarska působil tehdy Horský spolek (Gebirgsverein für die Sächsische Schweiz), který měl v jednotlivých obcích své sekce. Ernst Wünsche se stal druhým předsedou sekce ve Schmilce. V seznamech jejích členů se uvádí jako „pečovatel o ptactvo“ (Pfleger der Vogelwelt). Za tímto starodávným označením se skrývá ornitolog, o čemž svědčí řada jeho článků v dobovém tisku. Nadšení pro krajinu Saskočeského Švýcarska vysvítá také z jeho pečlivě vyhotovené mapy, zachycující velké množství pomístních jmen zejména ve spletitém terénu pískovcových roklí a skal. Méně členité krajině jižně a jihozápadně od říčky Kamenice je věnována jen okrajová pozornost. Podkladem pro zobrazení skalnatých revírů byly Ernstu Wünschovi zřejmě lesnické mapy. Proto jsou zde pečlivě zachyceny všechny lesní loučky, průseky s číslovanými mezníky a mezníky s ležatými křížky (Lachtern), z nichž některé můžeme v terénu dosud najít. Zato doutnající milíře, zakreslené černými tečkami, bychom dnes v lesích marně hledali. Kroužkem jsou označeny vyhlídky a místa s ozvěnou. Kuriozitou je zákres domečku při Cizinecké cestě (Fremdenweg) severozápadně od Pravčické brány, kde měl své stanoviště flašinetář (Leiermann). V době zhotovení mapy vedla z Děčína do Hřenska jen stezka pro pěší, vyznačená tečkovaně, a pokračování silnice od státní hranice do Saska bylo teprve projektováno. Stylizované mlýnské kolo při Labi u ústí Suché Kamenice značí mlýn Dürrkamnitzmühle. Ten však v době vydání mapy již neexistoval, neboť roku 1882 vyhořel. I přes drobné nedostatky je mapa Saskočeského Švýcarska cenným kartografickým dokladem, poskytujícím určitý obraz o vzhledu a využití krajiny před více než sto lety.“
Text o mapě a jejím tvůrci, z něhož je část uvedena výše, se nachází na zadní straně mapy a napsali jej Karel Stein a Cornelius Zippe. Doplněn je reprodukcemi dobových pohlednic ze sbírky Petra Kurtina.
Obě mapy vyšly v listopadu a jsou k dostání v místních knihkupectvích a informačních centrech včetně Liberce. Za zvýhodněnou cenu je můžete pořídit i na adrese horského spolku: Nerudovo náměstí 108/1, 460 01 Liberec 1, telefon +420 485 109 717.
