I letos se přibližně třicítka členů a příznivců Jizersko-ještědského horského spolku vydala posekat cenné louky v Přírodní rezervaci Bukovec u osady Jizerka v Jizerských horách.
Tradiční akce probíhala od úterý 23.7. do neděle 28.7. Zatímco z kraje týdne nastoupilo několik sekáčů, kteří pomocí křovinořezů a bubnové sekačky pokosili plánem péče stanovenou část tzv. Úpolínové louky a Pralouky, o víkendu se dostavila hlavní skupina, která měla za úkol posečenou biomasu pohrabat a na plachtách odtáhnout k cestě, odkud byla následně traktorem odvážena k dalšímu využití. Všechny tyto práce jsou prováděny ve spolupráci s odbornými pracovníky Správy CHKO Jizerské hory.
Louky pod Bukovcem představují nejbohatší botanickou lokalitu v CHKO Jizerské hory. Hojně se zde vyskytuje například upolín nejvyšší (Trollius altissimus), který se stal symbolem CHKO Jizerské hory. Vyskytují se zde i další vzácné druhy jako třeba kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) nebo pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea). Louky se kosí vždy po odkvětu význačných rostlin, aby se omezil rozvoj rostlin běžných a také aby se zabránilo zarůstání luk náletovými dřevinami. Na rozdíl od většiny luk na našem území, které vznikly lidským přičiněním, bezlesí v okolí Bukovce se zde vyskytovalo již před příchodem člověka. Odtud také pochází název louky u turistické cesty od parkoviště u Mořiny na Bukovec „Pralouka".
Aktuálně panující suché období je výrazně patrné i v obou zmiňovaných lokalitách. Obvykle podmáčená místa byla nyní vysušená. Objem biomasy se násobně zmenšil než v předchozích letech, pokryv byl v sušších místech velmi slabý a k vidění byla pouze suchá a nekompaktní zemina. I z těchto důvodů dobrovolníci při sekání spatřili výrazně méně žab a dalších plazů než v předchozích letech. Vyskytovalo se také větší množství borůvčí a semenáčků stromů, které by časem mohly lokality výrazně změnit. Proti tomu se ve vrchní partii Úpolínové louky nalezlo několik trsů hořce.
JJHS se nezabývá pouze loukami na Jizerce. Jako akreditovaný pozemkový spolek se stará ještě o zajímavé vachtoviště v Bílém potoce, kde se vyskytuje jedna z nejbohatších populací chráněné vachty trojlisté (Menyanthes trifolia).
Základní péče o luční ekosystémy spočívá v pravidelném kosení, monitorování výskytu zvláště chráněných druhů, zabránění všech aktivit, které by mohly znamenat potenciální ohrožení těchto biotopů, a naopak podpora aktivit směřujících k trvale udržitelnému hospodářskému využití daných pozemků.
